Radka Rubilina - překlad vzpomínek Češky Helly Frischerové ze stalinských lágrů
Vzpomínky Helly Frischer se objevily v ruském samizdatu v osmdesátých letech, poprvé byly opublikovány až v roce 2014.
Hella se narodila v roce 1906 v Brně a zemřela v roce 1984 v Moskvě, SSSR. Se svým mužem se stala předobrazem románu Jiřího Weila "Moskva-hranice". V táborech nucených prací strávila deset let, její muž byl po vynesení rozsudku v roce 1938 zastřelen. Vzpomínky Helly Frischerové s názvem "Dny mého života (Vzpomínky na Gulag)" vyjdou v nakladatelství Academia v roce 2016.
... Dveře se otevřely dokořán, z celého vlaku vyvádějí lidi.
„V zástupu po čtyřech osobách!“
Zprava vidíš nekonečný proud žen, některé s malými dětmi na rukách, jiné o berlích. Zleva pak jdou muži. Vepředu kráčejí ti nejstarší a nejvysílenější. Po stranách postávají ozbrojení vojáci, míří na nás samopaly a u nohou jim sedí pes. Zezadu to samé – ostraha, psi a samopaly.
Povel: „Pochodem vchod!" Upozornění: "Kdo udělá krok vpravo či vlevo, bude zastřelen!“
Až mnohem později sis vzpomněla na podrobnosti: jak oslepující se ti zdálo bledé denní světlo. Že když tě odváželi, byl podzim, a teď padá hustý sníh. Snášel se na letně a jen lehce oblečené vězně. Neviděli jste nádraží, nevěděli jste, co je to za stanici. Vězňové pomalu bloudili po nekonečných a křivolakých uličkách jakéhosi zapadlého městečka. Civilisté odvraceli zrak, snad hrůzou, anebo proto, že už si na tu hrůzu dávno zvykli. Lidé proudili a proudili... kufry... do uzlů svázané věci... Tady jde žena v černých smutečních šatech s rozpuštěnými vlasy a vedle ní kráčí jiná v šatech bílých – úplně potrhaných. Chladný vítr s cáry šatů třepotá jako se shnilým praporem světa... Tváře rudé od mrazu, stovky tváří nebo jen jedna, stokrát a dokola se opakující jedna tvář. Nějaký stařec odhodil batoh – už nemá sílu ho nést dál. Nějaký sotva odrostlý chlapec batoh zvedl a společnými silami ho dotáhli až k vratům, doširoka rozevřeným lágrovým vratům.