Radka Rubilina: Natalia Ključarjovová – Rusko-vagon třetí třídy (recenze, Hospodářské noviny, 25. 2. 2015)
Útlá novela Natalie Ključarjovové „Rusko – vagon třetí třídy“ se stala bestsellerem v Rusku i v zahraničí. Kniha byla po ruském vydání v roce 2008 rychle přeložena do mnoha jazyků a její úspěch vyzdvihl mladou provinční autorku z Permi na přední pozice mladých autorů. Atraktivita její knihy spočívá v kombinaci toho, co o Rusku známe a neznáme.
Ključarjovová vystavěla knihu na dějové linii, známou z mnoha předešlých děl ruské literatury. Překladatel knihy Jakub Šedivý dává supermoderní novelu mladičké autorky do souvislosti s knihou Alexandra Radiščeva z roku 1790 nazvanou „Cesta z Petrohradu do Moskvy“. Jedná se o text z osmnáctého století, který zachycuje totéž, co novela současné autorky: hlavní hrdina se v něm vydal hledat „skutečné“ Rusko a zvolil k tomu cestu vlakem. Ono hledání je ústředním motivem knihy, jakoby to, co hrdina vidí kolem sebe ve svém městském každodenním životě, byly jen kulisy, a ono „skutečné“ Rusko nejspíš leží kdesi jinde.
Umělecké cesty hledačství Ruska – a tím samozřejmě v případě autorů i sebe sama – měly v posledních třech stoletích mnoho podob. Lev Tolstoj utíkal před civilizací, literárními salóny a světským životem do vesničky Jasná Poljana, kde vedl rozsáhlé hospodářství, pozoroval vesničany a psal chmurné povídky o jejich životě. Maxim Gorkij sdílel spaní na holé zemi i hlad s tzv. bosáky – nejnuznější vrstvou ruské společnosti - a v jejich filozofování i životě našel neobyčejnou krásu, zpodobněnou v jeho nejslavnější povídkové knize.
Všechny tyto formy hledačství „skutečného“ Ruska jsou i nosnou kostrou novely Ključarjovové: hlavní hrdina Nikita hledá Rusko popojížděním ve vagónu třetí třídy, aby nakonec našel svou Jasnou Poljanu, tedy vesnici, která má podle něj potenciál obnovit duchovní rozpolcenost Ruska. Do tohoto místa pak začne přivážet další postavy novely, které nedůstojně přežívají v podmínkách civilizace a kapitalismu a začínají na venkově nový život vymezený pevnými hodnotami.
Tento staronový koncept sice není moc objevný, zato je však srozumitelný ruskému i zahraničnímu čtenáři. V knize fungují desítky stereotypů a klišé, která si čtenáři zvykli o Rusku číst: nelogická rozhodnutí vítězí nad racionalitou a zdravým úsudkem, všechny postavy jsou tak trochu vyšinuté, až bláznivé, v knize to vypadá, jako by celý národ nedělal nic jiného, než filozofoval, mocně si přihýbal z lahve a hledal pravdu a podstatu Ruska. Do této otřepané linie ruského hledačství pak autorka zasazuje střípky z ruské současnosti, které jsou vlastně mnohem zajímavější, než příběh sám.
Na řadě hrdinů, kteří se v novele vynořují a poté zase mizí do kalných vod svých životů, totiž ukazuje životní prostředí dvacetileté mládeže v Rusku prvních deseti let nového tisíciletí. Zachycuje například naprostý rozklad institutu rodiny, způsobený ještě komunistickým způsobem života: naháněním do práce, odkládáním dětí do jeslí a mateřských školek. Odcizení rodičů a dětí poté často končí tragicky, protože bylo posíleno dravým, neřízeným kapitalismem.
V knize silně rezonuje téma uprchlíků z válečných zón a naprostá nepřítomnost státu v řešení této otázky – běženci připomínají temné stíny, které vlastně neexistují, bez dokladů a práv na cokoliv se protloukají životem v ruských městech, nic si nenárokují, a většinová společnost je přehlíží, jako by v jejich okolí neexistovali.
Stát je v novele zpředmětněn především jako represivní a trestající složka společnosti. Kádrování, špehování, výhružky a nátlak – to jsou hlavní atributy tajných služeb i policie v ruských městech. Tajné služby dostávají v novele až karnevalovou podobu, například v příběhu, kdy verbují transsexuálního prostituta ke spolupráci, aby donášel na své klienty z politických kruhů. Podobně je tomu i v případě inteligentního mladíka z disidentské rodiny, který jde pracovat do FSB, aby nemusel narukovat do války v Čečensku, a krátce poté je vyhozen pro neschopnost.
Jinak je však městský svět této knihy podoben neproniknutelné pavučině silových struktur, do níž je chtíc nechtíc lapen každý občan. Cesta ven z města, cesta do prázdných ruských prostorů a vesnic, proto nese v knize ještě jeden motiv – útěk před věčným dozorem tajných služeb, šikanováním a kontrolou „velkého bratra“.
Právě tyto postřehy o ruské soudobé společnosti dělají z knihy zajímavý text, protože ať už si o hlavní linii hledání pravdy a Ruska myslíme cokoliv, autorce se nedá upřít pozorovací talent a to, co kolem sebe vidí, dokáže popsat poutavě a zajímavě.
toto je autorská verze recenze opublikované 25. 2. 2015 v Hospodářských novinách.
Radka Rubilina