Radka Bzonková / Radka Rubilina: recenze na české vydání "Sešitů" Jevfrosiniji Kersnovské (Hospodářské noviny, 3. 9. 2012)
Objemné vzpomínky politické vězeňkyně Jefrosinije Kersnovské Jaká je cena člověka jsou prezentovány jako nejbrutálnější vylíčení poměrů v sovětských pracovních táborech. Slovo brutální by však bylo lepší zaměnit za „přímý“ či „bez příkras“. Kniha, která nyní vyšla v češtině, je totiž zrcadlem autorky. Té nevadilo pohřbívat mrtvoly, ale nespravedlnost páchanou na živých lidech nesnesla.
Síla ženské pěsti
Šlechtična z Besarábie, která studovala ve Francii, připomíná ze všeho nejmíň něžnou salonní slečnu. Ve svých obrázcích, jimiž ilustruje vzpomínky, se zpodobňuje skoro jako chlapec – zdůrazňuje tak svou fyzickou schopnost bránit se pěstmi. Nepodřizuje se násilí a dostává za to nejtěžší práce, dokonce i trest smrti. Osud však tomu chce, že přežije deset let lágrů i vyhnanství.
Vyprávění vystavěla Kersnovskaja na protikladu pastorální idyly rodinného statku, o který se starala, a temného období lágrů. Statek se nacházel v Besarábii, kterou v roce 1940 obsadila Rudá armáda a začala zde nastolovat sovětské pořádky. Farma se Kersnovské rozpadla před očima: během chvíle byla rozkradená a zničená. Celé následné putování autorky po lágrech je tak vlastně rozvíjením tohoto prvního obrazu zkázy, neúcty k práci a životu.
Kersnovskaja se vždycky staví do role outsidera. Proto působí její text tak „hole“, jako by bez emocí. Jestliže například Jevgenija Ginzburgová, autorka nejznámější ženské vzpomínkové knihy z gulagu Strmá cesta, se neustále snaží pochopit a vysvětlit svou roli v komunistické straně, společnosti a gulagu, pro Kersnovskou platí jediný morální zákon: pomáhat slabším a nikdy se nevzdávat. Její kniha je strhujícím detektivním čtivem o někom, kdo se rozhodne vzdorovat údělu oběti. I v těch nejnemožnějších situacích tvoří vlastní život – pod samopaly ochrany, pod tvrdou pěstí vyšetřovatele. Její paličatost je motorem vyprávění, žene ji vpřed, vstříc životu, nebo smrti.
Černý humor na pitevně
Zatímco Ginzburgová zdůrazňuje v krizových situacích humanismus a stoicismus, Kersnovskaja vrací každý úder – stejně kriminálníku jako bachaři. Její vyprávění se tím v lágrové literatuře stává velmi netypickým: stojí osamocena ve svém fyzickém boji proti nespravedlnosti a ponižování, na pozadí zůstávají submisivní, naříkající, ustrašené ženy.
Kersnovskaja patří mezi neobyčejné vzdělané a duchovní osobnosti, její duchovnost je však velmi zvláštní. Ve vzpomínkách prostupuje z každého rozhodnutí, autorka je vedena nějakou jí vlastní, vyšší silou, kterou však nepojmenovává ani neanalyzuje. Její hierarchie hodnot je daná a neotřesitelná: „Co se dá dělat, když jsem se jednou rozhodla, že si nikdy nebudu klást otázku: Co je pro mě výhodné?“ A na dotaz z názvu knihy Jaká je cena člověka? si odpovídá: „Člověk má přesně takovou cenu, jakou cenu má jeho slovo.“
Jevfrosinija Kersnovskaja však nevystupuje jako šablonovitá nebo sošná figura, právě naopak. Působí velmi lidsky, v knize nechybí skvělý humor, zachycuje radost z práce, krásu přírody. Vyprávění to dodává živost a šťavnatost. Autorčina erudice pak přináší možnost srovnávání, nadhled, ironické poznámky. Na třísté stránce už nás proto ani nepřekvapí věta, že za celou dobu života v lágru se nejvíc nasmála na pitevně. Milovníci černého humoru tak možná najdou nového autora.
Radka Bzonková
recenzi Radky Bzonkové převzal také server nakladatesltví Ikar