Radka Bzonková překládá poezii Saši Sokolova: o románu "Mezi psem a vlkem"
Radka Bzonková překládá poezii v románu Saši Sokolova „Mezi psem a vlkem“, překladu prózy se ujal již osvědčený překladatel Sokolovových románů „Škola pro hlupáky“ (2006), a „Palisandreia“ (2010) – Jakub Šedivý.
Kniha „Mezi psem a vlkem“ je v pořadí druhý román Saši Sokolova, autora tří románů, z nichž první si zasloužil pochvalu Vladimira Nabokova a třetí může být považován za učebnici postmodernismu. Prostřední román, který vyjde česky v roce 2013 v nakladatelství Prostor, je podle mého názoru ovlivněn třemi základními věcmi: za prvé, že Sokolov pracoval v sedmdesátých letech jako myslivec v lesním sovchozu na horním toku Volhy v Kalininské oblasti. Druhým hrdinou jeho románu je ruský folklór. Z dostupných biografických pramenů se můžeme dozvědět, že Sokolova maminka byla chodící encyklopedie pořekadel, říkanek a písní. Román je z nich utkán. Třetím hrdinou textu je ruština, lépe řečeno krása rodného jazyka.
V Palisandrei se Sokolov utápí v ironii, to však vůbec neplatí pro román „Mezi psem a vlkem“. Autor je v tomto směru mnohem upřímnější, čistší, snad že jazyk Sokolova nechce lhát ani se přetvařovat, hledá spíš svou vlastní podstatu a podstatu bytí. Jako se člověk uchyluje k samotě v lese a u řeky, tak se tento spisovatel snaží o navázání na to nejpodstatnější, co cítí v jazyce.
Lovci vycházejí na lov za soumraku nebo při rozednění. Ve chvílích, kdy se světlo láme do tmy a naopak. Právě to je ta chvíle mezi psem a vlkem, tedy mezi dnem a nocí. Víte, jak ji lovec cítí, vychutnává, jak se na ni připravuje a jak si ji umí prožít? Sokolov to ví, prožil ty chvíle v reálném životě a jim také věnoval zvláštní knihu bez příběhu, která osciluje mezi poetickým viděním lovců, rybářů a alkoholiků.
předpokládané vydání Saša Sokolov: Mezi psem a vlkem. Prostor, 2013