Radka Rubilina /Bzonková/: Zkušební jízda autem. Arménie, Jerevan 22. 11. 2013
Řídím od osmnácti. Ale pravidla jsou pravidla. Sedl si se mnou do služebního auta jeden z řidičů a sledoval, jestli umím dálkovým ovladačem odemknout auto. „Tohle je co?“ Poškádlila jsem ho a ukázala na ruční brzdu. A byl nejvyšší čas jet.
Jenže řízení auta na divokých jerevanských ulicích, to není jako jezdit po útulných švýcarských okreskách. Nedopustila jsem se žádného přestupku, ani nenastala žádná nebezpečná situace. Ale už ve druhé minutě byl řidič vedle mě vzteky bez sebe. „Proč tak brzy pouštíte spojku?“ Ptal se trhaně, evidentně přemáhal vzrušení. Auto ale normálně plynule jelo, neposkakovalo, nechápala jsem přesně, kam svým dotazem míří. Nedovolil si na mě křičet, ale po pár minutách měl namále. "Copak vy to, krucinál, necítíte? Šlápni na to! Šlápni na to!" Vykřikoval na mě, která jsem jela poprvé v přiděleném autě naprosto cizím městem, sledovala ve všech zrcátkách šílené motoristy, vjíždějící do cesty zleva i zprava a upozorňovala je lehkým troubením na svou přítomnost.
Jak sladké je pak ulehnout večer na postel s knihou mé oblíbené básnířky a nechat se kolébat její zvukomalebností...