Radka Bzonková: Jak jsem se málem porvala (Moldavsko)

22.03.2012 19:50

V Moldavsku, v Kišiněvě, jsem čekala na mikrobus, který mě odveze na druhý konec města. V Kišiněvě hromadná doprava neexistuje, zanikla spolu se Sovětským svazem. Jako všude na východě, jezdí tady ale čadící mikrobusy, provozované soukromníky a narvané lidmi k prasknutí. 

Konečně jsem zahlédla, že přijíždí moje číslo. „Jede to k nemocnici?“ Ptám se ještě v tlačenici. „Jasně, devuška, jede, nasedejte!“

 Jako první se ze dveří mikrobusu vyřítil mladý chlapík. Rozrazil rukama pár lidí, co stáli přede mnou. Já špatně snáším hrubost a tak jsem mu neustoupila a zůstala stát na svém místě. Po třech krocích byl u mě. Strčil do mě tak, že jsem málem upadla. Jenže jak jsem padala, stihla jsem mu ještě podrazit nohu, úplně stejně, jako když jsme si to dělali v dětství při cestě ze školy.

Chlap ztratil balanc,  zavrávoral, a už se sunul k zemi. Dopadl na loket.

Nevěnovala jsem moc pozornosti nastupujícím pasažérům, protože to nevypadalo dobře. Chlap se zvedl, obrátil a šel na mě. Byl zuřivý. Já na něj koukala tak, že raději spolknu hřebík, ale neuhnu ani o krok. Rozmáchl se pěstí a mířil na obličej. Schoulila jsem se, ukročila, dostala tu jeho ránu do ramene.

Chlap vyčkával.

Narovnala jsem se, podívala se mu znova do očí a řekla: „ Takže pán je džentlmen?“ 

Beze slova se obrátil se a utekl.

Mikrobus zrovna odjížděl od zastávky.

2007